TUTONovo dýmkaření

Úvodní stránka Kouření Mé dýmky Dýmkové koření Příslušenství Odkazy

Kouření a údržba dýmky

Kouření dýmky lze bez nadsázky nazvat obřadem. Dýmka se nekouří na zastávce, než přijede autobus. Na dýmku je třeba udělat si čas. Na jedno nacpání lze bafat třeba i několik desítek minut. To ovšem neberme jako nedostatek. Dýmka nám pomáhá zastavit se, popřemýšlet a nechat tak trochu stranou klokot dnešní uspěchané doby. Já osobně právě proto dýmku vyhledávám.

Celý obřad bych rozdělil na tři části:

  • Příprava
  • Vlastní kouření
  • Čištění dýmky
  • Nyní si tedy dovolím popsat jednotlivé etapy tak, jak je provádím já sám.

    Příprava ke kouření

    Takže budu předpokládat, že se dostavila ta správná nálada, před vámi jsou asi tak ty dvě hodiny "sladkého nicnedělání" anebo nějaké duševní činnosti, ke které může být dýmka vynikajícím společníkem, a že máte nachystánu dýmku, tabáček a všechny potřebné propriety (viz. příslušenství).

    Poměrně dlouhý čas jsem žil v představě, že to všechno začíná nacpáním dýmky. K němu se samozřejmě vrátím, ale nyní se musím zmínit o činnosti, která právě nacpávání předchází - přípravě tabáku. Nejen tabáky typu "flake" potřebují, aby jste se s nimi před naplněním dýmky zabývali. Já tedy podle zkušenosti s velikostí obsahu mých jednotlivých dýmek odměřím potřebné množství tabáku, který vysypu nejlépe na papír, a pak jej prohlédnu a vyházím všechno, co tam podle mého soudu nepatří. Vesměs se jedná o různé zdřevnatělé kousky a podobně. Potom tabák mezi prsty promnu. Je to možná zbytečné, můj zvyk právě z "flakeů", ale já tak alespoň poznám, jestli má probírka byla úspěšná a jestli mi neunikl nějaký ten trvdší kousek. Dál si myslím, že mi tabák lépe hoří.

    A můžeme přistoupit k nacpání našeho miláčka. Co se týče této činnosti, vyzkoušel jsem si toho hodně. Dnes si již jen s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy, veden touhou po vykouření dýmky na jedno zapálení, jsem si vytvořil představu, že tabák je nutno pořádně utemovat. A tak jsem velmi mužnou rukou cpal už od začátku a lisoval a lisoval. Nakonec, aby se dýmka dala vůbec kouřit, vytvořil jsem v tabákovém bloku několik "vzduchových kanálků" trnem na dýmkařském noži. Svého cíle jsem nedosáhl, jen jsem pravidelně bumbal kondenzát. Jistě si umíte představit mohutnost mých tahů, když tabák tvořil téměř kompaktní hmotu. Takže "Tudy ne, přátelé". Nyní, vybaven již zkušenostmi, volím naopak nacpávání jemné, tabák příliš nestlačuji. Spíše bych řekl, že jej zarovnávám. Mým cílem je dosažení rovnoměrného nacpání v celém průřezu. Jednu dýmku plním asi tak na pětkrát. Každou vrstvu pěkně prstem srovnám. Nehtem se při tom opírám o stěnu komínku, abych tabák nestlačoval jen uprostřed ale hezky i při krajích. Ne vždycky cpu plnou dávku. Někdy stačí i polovina. Zejména u  University Flake je to až až :-). Pokud plním celou dýmku, končívám něco pod okrajem, přibližně 2-3 mm.

    Tak, hotovo. Kam jsem jenom dal ty zatracený sirky? Ano, dostáváme se k zapálení nacpané dýmky a tím pádem i k další kapitole.

    Vlastní kouření

    Tabák v dýmce je možno zapálit buď sirkami (málokomu stačí jediná) nebo speciálním dýmkovým zapalovačem. O obojím se dočtete v rubrice příslušenství a obojí používám. Sirky mám spíše na doma nebo třeba do hospody, zapalovač pak dobře slouží při kuřáckých procházkách. Venku, zejména když to trochu fouká (raději nekuřte dýmku během "vichřice"), se zapalovač přeci jen snadněji zapaluje. Se zapalovačem ale pozor. Já jsem si ho jednou nedal a spálený okraj hlavičky u jedné z mých dýmek je toho neblahou připomínkou. Začátečníkům tedy doporučuji kouřit doma v klidu a na zapalování používat sirky. U sirek nechám ohořet hlavičku, abych nevdechoval sajrajty, které vznikají při jejím spalování, a abych si nezanesl stěny hlavičky. Sirku se snažím nešetřit a bafám dokud jí udržím, samozřejmě při zachování určité opatrnosti. Spálit okraj sirkou jde taky. Zapaluji spíše při stěně než u středu.

    Tabák tedy již hoří, oblak hustého dýmu se pomalu rozplývá. Po prvních tazích vezmu dusátko a povrch tabáku lehounce srovnám. Cílem kouření není zahalit se hustou mlhou, takže po zapálení dýmky snížím intenzitu jednoltivých tahů a snažím se vypouštět jen skutečně malé obláčky. Hlídám samozřejmě teplotu dýmky. Říká se, že se dýmka nemá zahřát tak, aby nešla udržet v ruce. Mým problémem je, že se mi ještě nikdy nestalo, aby mě dýmka do ruky vyloženě pálila. Tím ovšem nechci ani za mák tvrdit, že kouřím správně. Spíš je to tím, že každý vnímá teplotu individuálně. Přesto přeze všechno jakmile se teplota dýmky blíží k určité pomyslné hranici snesitelnosti, raději ji odložím a nechám vychladnout. Pak opět urovnám tabák, zapálím, nyní už ne tak mohutně jako na začátku, a bafám dál. Dýmka mi taky každou chvíli zhasne sama od sebe. Pořád je co vylepšovat :-). To ale není žádná tragedie. Úprava tabáku dusátkem, nová sirka a jede se dál. Při kouření zásadně nespěchám. Když je míň času, nacpu třeba jen polovinu. Kouřit se ale musí pěkně pomalinku. Když se mé kouření chýlí ke konci, pomocí trnu na dusátku promíchám a následně udusám zbývající tabák, aby jeho hoření nebránila vrstva popela, která je už tou dobou dosti silná. Při této operaci je ale třeba dát si pozor, aby se jemný popel nedostal do kouřového kanálku. Jeho nasátí není i při lehkém potáhnutí žádný problém a hlavně to není žádná slast. Já kanálek jaksi "obejdu" a u jeho vyústění tabák nepromíchávám.

    Když tabák u dna začne zhasínat prakticky hned po zapálení, poznám, že už je konec. Příliš horlivá snaha o zažehnutí posledních zuhelnatělých zbytků tabáku by časem mohla vést až k propálení dna a toho asi nechce dosáhnout nikdo. Ne všechny lístky se mi po dokouření rozpadají na prášek, ale všechny jsou již zčernalé a spálené. Teď tedy nechám dýmku a popel v ní vychladnout a mezitím se připravím na závěrečnou a hlavně neoddělitelnou součást kouření dýmky a sice na její vyčišťění.



    Není nad názornost a tak tady je ukázka popela vysypaného z právě dokouřené a vychladlé dýmky

    Čištění dýmky

    Běžné čištění dýmky, o kterém tu chci mluvit, provádím dobře známými chlupatými drátky kónického tvaru, jež blíže popisuji v příslušenství. Nejprve ale vysypu vychladlý popel. Když je potřeba, pomohu si lžičkou nebo klepnu do hlavičky prstem. Na jednu dýmku použiji 4 - 5 čistících drátků. Nejprve dvěma vyčistím náustek. Užším koncem jej protáhnu celý, širším koncem popř. přehnutým drátkem vyčistím komoru pro filtr, pokud na dýmce je. Na náustek použiji 2 drátky. Pokud není ten druhý po použití příliš zašpiněn, provedu s ním ještě první vyčištění kouřového kanálku dýmky a ohnutým drátkem pak protáhnu i vnitřek hlavičky. Na vyčištění hlavičky padnou obvykle 3 drátky. Někdy při čištění používám ještě papírové ubrousky. Ty dokáží pěkně vysát případnou vlhkost. Nakonec dám dýmku odpočinout do stojánku. Doporučená doba odpočinku je 24 hodin. S tím nemám žádný problém. Kouřím 1 - 2x týdně. Dýmku s vyměnitelnou hlavičkou nechávám asi tři hodiny vyvětrat v rozmontovaném stavu, aby mohla vyschnout i mistička pod hlavičkou, kde se shromažďuje kondenzát.