tutonOVO WEB
Domů Dýmky Běh Parašutismus Střelba Odkazy
Obranná střelba IPSC Zbraně jako téma

Zbraně jako téma

Téma zbraní v rukou civilistů je ožehavé takříkajíc na celém světě. Tak tady zkusím sdělit, jak to vidím já.


Zbraně a svobodná společnost

Jak již píši na úvodní stránce Střelecké sekce, považuji možnost vlastnit zbraně i pro osobní ochranu za jeden ze základních atributů každé společnosti, která se chce nazývat svobodnou. V rozporu se stanovisky organizací typu OSN apod. považuji uvedenou možnost dokonce za jedno ze základních práv. Tím ovšem netvrdím, že by výkon tohoto práva neměl být pod veřejnou kontrolou. Zbraně samy o sobě nebezpečné nejsou, naproti tomu lidé nebezpeční být umí, a to docela hodně. Takže je třeba přiměřeně zajistit, aby se zbraně nedostaly do rukou nebezpečným lidem. Projevem veřejné kontroly by tak měla být především kritéria, jejichž splnění podmiňuje, ale zároveň i garantuje možnost pořídit si zbraň. Zákazy a omezení by však v rámci veřejné kontoly měly být užívány co nejméně. Legislativní situace v ČR je zatím ještě (1. 4. 2018) naprosto v souladu s uvedeným principem a zdá se, že se to vyplácí. ČR je jedním z nejbezpečnějších států na světě a majitelé zbraní, jejichž vlastnictví je podmíněno zbrojním průkazem, nepředstavují pro své okolí v podstatě žádný problém, žádné nebezpečí.

Mám-li tedy předchozí řádky nějak shrnout, pak bych řekl, že ve skutečně svobodné společnosti by měl mít každý, kdo je bezúhonný, spolehlivý a zdravotně způsobilý, možnost pořídit si zbraň k jakémukoliv účelu, který není v rozporu se zákonem, jmenovitě minimálně kvůli sportu, vzdělávání a tréninku, zájmové činnosti (sběratelství), lovu a v neposlední řadě k osobní ochraně. Dodávám ovšem, že stát by vůbec neměl důvody nákupu zbraní zkoumat. Pokud se zbraněmi jejich majitel nepáchá kriminální činnost, pak by stát neměl nikterak zasahovat.



Státní monopol na násilí

Bezvýhradně souhlasím s tím, že monopol na užití násilí by měl mít pouze stát. Násilí užité státem, a to zejména k prosazování práva, samozřejmě může být aplikováno jen v souladu se zákonem a jako takové podléhá veřejné kontrole.

Slova výše uvedená znějí možná poněkud překvapivě, to však pouze do té doby než ozřejmím, co pod pojmem násilí chápu. Tady je totiž jádro pudla. Nikoliv každé užití síly je dle mého násilím. Za násilí považuji akt, kdy se někdo snaží vnutit jinému svou vůli za užití síly nebo užitím hrozby silou. Ovšem použití síly k odvrácení trvajícího nebo hrozícího útoku je naopak obranou proti takovému vnucování, obranou proti násilí. Jistě, při zcela striktním výkladu lze říci, že i obránce vnucuje svou vůli útočníkovi. Považuji ale rozdíl útoku a obrany vůči němu za natolik zřejmý, že si tu dovoluji jisté zjednodušení. Užití síly k obraně by prostě nemělo být chápáno jako násilí. Tudíž i přes mnou podporovaný státní monopol na násilí nepodporuji či lépe řečeno odmítám úvahy o odepření zbraní občanům právě z důvodu takového monopolu.

V případě, že by za násilí mělo být považováno jakékoliv užití síly, bych samozřejmě se státním monopolem souhlasit nemohl. Tento monopol by v podstatě lidem upřel možnost se bránit v případě napadení a takový stav není ve svobodné společnosti žádoucí.



Mé články

Na stránkách spolku LEX vyšly na téma zbraní následující moje články:

Zamyšlení nad legálním držením zbraní

Dopis adresovaný českým poslancům ohledně změny ústavního zákona o bezpečnosti ČR



Ecce Homo Armatus

Ecce Homo Armatus (Hle, člověk ozbrojený) je kniha autora Ondřeje Čady o zbraních, o jejich historii, technických aspektech, použití...:

 Kniha ve vysoké kvalitě (cca 100MB)

 Kniha v nižší kvalitě (cca 10MB)